Pro někoho delikatesa, pro jiného žaludek obracející zvrácenost. Přitom to celé začíná nevinně, malou lasturou, kterou byste jinak na pláži snadno přehlédli. A jak to končí? Většinou u šampaňského, stříbrného tácu a vašimi slovy „dám si jich dvanáct“. 

Rozhodně neberte ústřice jako nějaký výstřelek moderní gastronomie, protože tahle mořská potvůrka má za sebou historii, která sahá tisíce let zpátky. Ústřice jedli už staří Řekové, Římané je dokonce považovali za afrodiziakum (což dnes po mnoha výzkumech nelze nazývat jinak než placebo efektem). V Česku se o nich dokonce dlouho mluvilo jako o něčem, co jedí hlavně boháči nebo podivíni. Ale kde je vlastně pravda? 

Co to vlastně je? 

Ústřice jsou mlži, kteří nikam nespěchají a život mají docela na háku. Když se jim podaří najít si fajn místečko pro život, například velký kámen, doslova se k němu „přicementují“ a živí se filtrováním planktonu z mořské vody. Mají tvrdou skořápku, uvnitř slizovité tělíčko, a především chuť moře. Doslova. Když si ji dáte, měli byste se cítit, jako by vás políbil oceán, případně prostě mají chutnat fresh. Záleží, jak moc romanticky to berete. 

Jak poznat dobrou ústřici? 

Je zavřená. To je základ. Pokud je otevřená, máte dvě možnosti: buď ochutnat a riskovat opravdu příšernou chuť, která vám v puse zůstane i několik hodin, nebo ji vyhodit a mít klid. Správná ústřice voní po moři, ne po rybí tržnici uprostřed léta. Když ji otevřete, měla by se hýbat. Jo, ústřice se jí živé. Pokud ne, platí to samé, co výše – bez milosti vyhodit. 

Jak se to jí? 

Mnozí si do ústřic kápnou citron, někdo přidá mignonette, tedy vinný ocet se šalotkou, protože vinný ocet se šalotkou se hodí k čemukoliv z moře. Někteří milovníci ústřic vám řeknou, že se nesmí kousat, nicméně není to pravidlo. Právě jemné rozžvýkání uvolní všechny nuance chutí. V praxi to vypadá tak, že si ústřici vezmete do ruky, přiblížíte k puse a vyklopíte. Pokud se přitom nezatváříte jako byste spolkli mýdlo, gratulujeme. Právě jste se stali součástí vysokého gastrosvěta. 

Tip redaktora: skvěle chutnají s trochou strouhaného křenu a zakápnuté proseccem! 

A proč to vlastně jíst? 

To je dobrá otázka. Ústřice jsou plné zinku, železa, jódu a legend. Říká se, že po třech začnete věřit na francouzský šarm, po šesti na lásku na první pohled a po dvanácti na to, že byste zvládli ještě dalších dvanáct. Navíc jsou ekologické, pokud tomu dáváte nějakou váhu. Filtrují vodu, rostou bez krmiva a jsou takzvaně „low impact“. Nuže, když už si chcete dát něco s dobrým pocitem, ústřice jsou asi lepší volba než hovězí z dovozu nebo ten „bio“ losos ze supermarketu, co se narodil v norské sádce a nikdy neviděl skutečné moře. 

Nebudeme si nic nalhávat. Ústřice rozhodně nejsou pro každého. Ale kdo se nebojí, může objevit svět jídla, kde se nejí jen kvůli zahnání hladu, ale kvůli chuti a požitku. 

Takže až příště uvidíte někoho, jak si s grácií zaklání hlavu a polyká tohoto skromného mořského tvora, neděste se. Je to požitkář. 

… nebo zrovna prohrál sázku s přáteli.